Vídeň

Wien
Zemská vlajka Vídně Zemská služební vlajka Vídně
Velký znak Vídně Malý znak Vídně
Základní údaje
Status: Spolková země Rakouska a statutární město
ISO 3166-2: AT-9
Registrační značka: W
Identifikační číslo obce: 90101 - 92301
PSČ: 1010 - 1239, 1400, 1450
Telefonní předvolba: 01
Oficiální web: www.wien.gv.at
Poloha Vídně na mapě Rakouska
Politika
Starosta Michael Häupl (SPÖ)
Vládnoucí strana SPÖ
Složení městského zastupitelstva a zemského sněmu
(100 křesel):		 SPÖ 55
ÖVP 18
Grüne 14
FPÖ 13
poslední volby: 23. října 2005
další volby: 2010
Obyvatelstvo
Obyvatel: 1.691.468 (2009)
Pořadí: 1. z 9
Hustota zalidnění: 3 983 obyvatel/km²
Geografie
Rozloha: 414,65 km²
- z toho souš: 395,29 km² (95,33 %)
- z toho vodstvo: 19,36 km² (4,67 %)
- Pořadí: 9. z 9
Zeměpisná šířka: 48° 13' s.š.
Zeměpisná délka: 16° 23' v.d.
Rozsah: Sever - jih: 22,4 km
Západ - východ: 30,0 km
Nejvyšší bod: 542 m
(Hermannskogel)
Nejnižší böd: 151 m
(Lobau)
Správní členění: 23 samosprávných městských okresů
Mapa: Vídeň a její městské okresy

Vídeňské městské okresy

Vídeň na satelitním snímku z roku 2002

Pohled na Vídeň z Leopoldsbergu (především 2., 20. a 22. okres)
Tento článek pojednává o hlavním městě Rakouska. Další významy jsou uvedeny v článku Vídeň (rozcestník).

Vídeň (něm. Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,7 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer se v roce 2008 Vídeň umístila na druhé příčce (spolu s Ženevou).

Historie

Vídeňská pánev je díky své výhodné poloze a příznivému klimatu nepřetržitě osídlena už od mladší doby kamenné. Jméno dostalo místo po keltské osadě Vedunia, což v překladu znamená lesní potok.

Kolem přelomu letopočtu bylo území dobyto Římany, kteří na místě dnešního centra města vybudovali vojenský tábor s přilehlým městem. Neslo jméno Vindobona a jeho úkolem byla obrana severní hranice říše před germánskými kmeny. Roku 180 při tažení proti Markomanům zde zemřel císař Marcus Aurelius. Římané opustili město v 5. století, ale osídlení v místě nikdy zcela nezaniklo a ve středověku bylo na římských základech obnoveno opět do podoby města.

Druhé obléhání Vídně Turky (1683) podle oleje Franze Geffelse

Roku 1155 učinil markrabě Jindřich II. Jasomirgott Vídeň hlavním městem Rakous, na základě Privilegia minus (1156) povýšených na vévodství. Při návratu z křížové výpravy byl na území města zajat anglický král Richard I. Lví srdce. Výkupné složené za jeho propuštění se stalo stimulem pro rozvoj města, významného obchodního střediska v Podunají. Za vlády prvním Habsburků se Vídeň jako jejich sídelní město stala na čas centrem říše, které se po nástupu Lucemburků přesunulo do Prahy. Roku 1365 zde byla založena třetí nejstarší univerzita severně od Alp, v roce 1438 se Vídeň opět stala rezidenčním městem císařů. Nedlouho poté zde bylo zřízeno i biskupství (1469). Ve dvacátých letech 16. století se Vídeň stala centrem podunajského soustátí, které zahrnovalo rakouské, české a uherské země a s krátkými přestávkami jím zůstala až do roku 1918. V letech 1529 a 1683 byla u Vídně odražena turecká vojska, která do té doby úspěšně postupovala přes celý Balkán.

Vídeňský kongres stanovil po napolenských válkách novou velmocenskou rovnováhu v Evropě

Město bylo centrem jedné z evropských velmocí a rezidencí římského císaře a jeho dvora. Během napoleonských válek se stalo hlavním městem nově vytvořeného Rakouského císařství, roku 1814 byl do Vídně svolán kongres, který řešil nové poválečné uspořádání Evropy. Druhá polovina 19. století a počátek 20. století bylo poznamenána bouřlivým rozvojem města. Na místě hradeb vznikla rozsáhlá okružní třída lemovaná veřejnými budovami - Ringstraße, nově byla přestavěna podstatná část města a dřívější předměstí se propojila s vnitřním městem. Před první světovou válkou přesáhl počet obyvatel dva miliony, Vídeň byla čtvrtým největším městem na světě. Byla i významným centrem uměleckého života.

Velkou ranou pro město byl rozpad Rakousko-Uherska v roce 1918. Město ztratilo své zázemí v obrovské říši a stalo se předimenzovaným centrem malého Rakouska, postihl ho i odchod převážné části českého a slovenského obyvatelstva do nového Československa (roku 1910 zde žilo ca čtvrt milionu Čechů a Slováků). Roku 1921 se Vídeň stala samostatnou spolkovou zemí. Mezi válkami byla baštou socialismu v Rakousku, při krátké občanské válce roku 1934 stála v centru bojů. Roku 1938 však již její obyvatelé připravili triumfální uvítání Adolfu Hitlerovi. Rakousko bylo do roku 1945 připojeno k Německu a Vídeň ztratila pozici hlavního města. Po skončení války bylo město rozděleno na čtyři okupační zóny a SSSR, USA, Francie a Velká Británie spravovaly Vídeň deset let. Od 70. let zažívá město prudký rozvoj, díky rakouské neutralitě se stalo sídlem mnoha mezinárodních organizací (UNIDO, UNOV, CTBTO, UNODC, IAEA, OPEC, OBSE).

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel Vídně v posledních dvou stoletích

Těsně před první světovou válkou byla Vídeň s více než dvěma miliony obyvatel čtvrtým největším městem na světě. Druhá polovina 19. a začátek 20. století, kdy byla centrem velké mnohonárodností říše, jí vtiskly charakter sídla tvořeného lidmi různého původu, kultur a náboženství. V roce 1900 byla čtvrtina obyvatel tvořena rodáky z území dnešní České republiky (Češi i Němci); významná přistěhovalecká vlna přišla z Haliče (především Židé a Poláci). Po válce město ztratilo mnoho obyvatel, kteří se často vrátili do rodných zemí. Jednalo se především o Čechy, Slováky a Maďary.

Počet obyvatel se koncem 30. let zvýšil vytvořením Velké Vídně, vzápětí ale zase poklesl v důsledku odchodu 140 000 a vyvraždění dalších 60 000 vídeňských Židů. Zanikl tím i osobitý charakter II. okresu (Leopoldstadtu), který byl dříve určen právě touto menšinou. Po válce klesl počet obyvatel až na 1 600 000, mnoho vídeňských vojáků padlo nebo se nevrátilo ze zajetí. Město bylo z 20 % zcela zničeno a bylo okupováno spojeneckými vojsky. Počet obyvatel klesal až pod 1,5 milionu obyvatel (1987). Svůj podíl na demografickém propadu měla i změna životního stylu a vystěhovalectví na dolnorakouský venkov. Opětovný nárůst nebyl důsledkem zvýšení porodnosti, ale přistěhovalectví. V letech 1987-1994 zde našlo azyl 60 000 uprchlíků, především z bývalé Jugoslávie a Turecka. Mezi lety 1998-2005 se přistěhovalo dalších 85 000 nových obyvatel.

Pestrý původ je dodnes zřetelný ve velkém podílu příjmení slovanského a maďarského původu, která v rámci Rakouska často ukazují na vídeňský původ nositele. Nositelé těchto jmen také často užívají vídeňský dialekt, který se ale u mladší generace vytrácí a omezuje se na několik základních slov a slovních obratů.

Počátkem roku 2009 žilo ve Vídni 1,69 milionu obyvatel, podle posledního sčítání (2001) 1,55 milionu. Z toho se necelá čtvrtina nenarodila v Rakousku a necelá pětina nemá rakouské občanství. Polovinu cizinců tvoří občané států bývalé Jugoslávie (120 000 obyvatel) a Turecka (48 000); dále zde žije 26 000 Němců, 25 000 Poláků, 21 000 Čechů, 12 000 Maďarů a 10 000 Rumunů. Úředně uznaný statut jazykové menšiny mají mluvčí českého, maďarského, slovenského a romského jazyka.

Vzhledem k růstu porodnosti i přistěhovalectví se předpokládá, že kolem roku 2030 může Vídeň opět dosáhnout počtu dvou milionů obyvatel.

Podle sčítání obyvatel z roku 2001 se největší podíl Vídeňanů a Vídeňanek hlásí k římsko-katolickému křesťanství - 49,2 % (v roce 1961 ještě 82 %), město je sídlem katolické arcidiecéze. Bez vyznání je 25,6 obyvatel. Muslimové mají ve městě podíl 7,8 %, pravoslavní křesťané 6 % a evangelíci 4,7 %. Dříve významná židovská obec má nyní jen několik tisíc členů (0,5 %).

Správní členění Vídně

díky, wikipedie! podporujeme stroke.cz podporujeme google.cz